Řešení musí být systémové

Zemědělství, zejména rostlinná výroba, musí v současné době reagovat na řadu změn, které vyvolávají zejména změny klimatu, ale také některé legislativní změny. Stranou nezůstává ani ekonomika výroby potravin.

Na toto téma jsme hovořili s doc. Ing. Václav Brantem, Ph.D. z katedry agroekologie a rostlinné produkce České zemědělské univerzity v Praze, který se této problematice dlouhodobě věnuje.

Mohl byste čtenáře seznámit s tím, čím se zejména zabýváte?

Prolíná se u mě více oborů vzhledem k tomu, že se zaměřuji především na působení různých abiotických faktorů na vývoj kulturních rostlin a z toho vycházejících způsobů jejich ovlivnění technologickými postupy a agrotechnickými opatřeními. Sledujeme například působení střídání plodin, toky energie, procesy degradace půdy a podobně ve vztahu ke kvalitativním parametrům rostlinné produkce. Moje pedagogická a výzkumná činnost se tak vlastně prolíná. Výsledkem by mělo být systémové řešení v podobě navržené technologie, která respektuje podmínky krajinného prostředí ve vztahu k trvalému využívání půdy a potažmo krajiny.

Je zřejmé, že při tom musíte úzce spolupracovat se zemědělskou praxí. Jak ta se rozvíjí?

Skutečně platí, že navržená řešení musíme ověřovat při praktických pokusech. Za tím účelem například spolupracujeme už asi dva roky se společností BEDNAR FMT na projektu s názvem Vysokomýtská synklinála, který zahrnuje několik zemědělských subjektů řešících v jejich konkrétních podmínkách technologie eliminující negativní vliv zemědělské činnosti na půdu, a také krajinu, ale také samozřejmě ve vztahu k dosažení požadované produkce. V tomto projektu zastupuji Českou zemědělskou univerzitu a mám v něm funkci odborného garanta. Ve spolupráci s firmou BEDNAR FMT navrhujeme úpravy a modifikace jednotlivých strojů tak, aby vyhovovaly zmíněním parametrům ve vztahu k půdě a okolní krajině. S firmou BEDNAR FMT například také dva roky společně řešíme projekt Technické agentury ČR. Ten je zaměřen hlavně na systémy zonálního pěstování plodin, cílené hnojení či pásovou ochranu plodin včetně zpracování půdy. Bavíme se v rámci něho o takových detailech, jako je cílené ovlivňování rostlin v řádku, ale také o funkci meziřádků právě ve vztahu k těmto agrotechnickým zásahům. Stranou nezůstávají ani ekonomické a ekologické dopady těchto postupů. Abych to shrnul, jde nám o změnu pohledu na kultivaci plodin během vegetace jako celek. Kromě toho jde i menší projekty, například o řešení eroze v chmelnicích, v jehož rámci se stejnou společností pracujeme na modifikaci již existujících strojů právě pro podmínky chmelnic, případně i vinic a sadů.

Secí stroj BEDNAR OMEGA OO 6000 FL při setí polních pokusů v projektu Vysokomýtská synklinála.

Souprava meziřádkového kypřiče ROW-MASTER osazeného secí jednotkou ALFA vznikla spoluprací CPZ při ČZU v Praze se společností BEDNAR.

Z vašich slov je zřejmé, že vycházíte ze zásady, že základem pro to, jaká bude příští úroda, do značné míry záleží, jak je založen porost. Mohl byste seznámit s tím, jaká řešení navrhujete například u secí techniky?

Vždy se ptám, co lze na současných technologiích změnit. Detailně řeším třeba i možnosti vývoje secích strojů. Kladu si otázku, zda je to ekonomické, a tudíž i perspektivní. Odpovídám, že ano, protože je evidentní, že zažíváme změny klimatu spojené především s výkyvy ročníků, které kladou na přípravu půdy a zakládání porostů nové požadavky. Navíc jsou tu další požadavky na ekologizaci zemědělství, které se projevují legislativními změnami v podobě omezování pesticidů, které jednoznačně musí vést ke změnám zemědělských technologií.Malá vsuvka. Podle mého názoru jsou tyto změny často příliš překotné, vyvolávají velká rizika pro pěstitele, ale i pro další hospodářská odvětví v České republice. Především však považuji současné snahy o záchranu životního prostředí za nesystémové a mnohdy jsou, podle mého názoru jednotlivé cesty řešení vědecky a odborně neslučitelné. Typickým příkladem je změna pohledu na glyfosáty. Ty se v minulosti staly základem pro vznik půdoochranných technologií, které mají řešit ochranu půdy před erozí, efektivní hospodaření s vodou v půdě, ale i energetickou náročnost rostlinné výroby. Bez jejich adekvátní náhrady však nelze stávající půdoochranné technologie dále uplatňovat, bohužel ani ty, které jsou dnes deklarovány legislativou. Problém glyfosátu je však mnohem širší. Otázka zákazu glyfosátu v Čechách musí být, je-li myšlena vážně, spojena i se zákazem dovozu zemědělských komodit a potravin z oblastí, nebo států, kde se tyto látky používají. To však musí platit obecně. Druhým pohledem je otázka GMO rostlin, jejich použití může nové technologie zásadním způsobem ovlivnit, ale asi ne v Evropě. Nesmíme zapomenou na ekonomickou stránku celé věci. Ceny komodit nerostou, takže z pohledu konkurenceschopnosti českého zemědělství je snaha o úspory na vstupech. Omezení ekonomické a energetické náročnosti může být spojeno s novými trendy, jako je automatizace, digitalizace, robotizace, které řadu nastíněných věcí řeší. Vyžadují však investice, které musí vycházet z předpokladu jejich návratnosti. Nestabilita a rychlé změny zemědělské politiky nejsou motivačním faktorem pro rozvoj.

Jaká vidíte řešení?

Jak jste v předchozí otázce naznačil, setí je velice důležitá operace, která snad nejvíce rozhoduje o struktuře porostu, o rozmístění jednotlivých rostlin, o jejich vzájemných interakcích ve vtahu k základním zdrojům pro jejich růst a vývoj, jako je voda, živiny, půdní mikroflóra a podobně. Trendů v secí technice je v současné době několik. Jde například o zvýšení přesnosti výsevu nejen u širokořádkových, ale také u úzkořádkových plodin, jako jsou obilniny nebo řepka. Je to například snaha o optimalizaci počtu jedinců na jednotku plochy s ohledem na to, aby se například nedostaly do konkurence ve vztahu k nedostatku vody, což je faktor, který v posledních letech narůstá na významu. Opět se ale dostáváme k legislativě. Sice je zřejmé, že s ohledem na nedostatek vody a jejího lepšího využití by bylo dobré sít méně jedinců, jenže s ohledem na sucho klesá jejich vzcházivost i proto, že jsou zakázána některé mořidla. Dostáváme se tak do určité disproporce, že na jedné straně chceme sít méně rostlin, na druhé straně je vystavujeme větším rizikům, což samozřejmě výsledek, tedy výnos a kvalitu produkce, do značné míry omezuje.

Hovořil jste o spojování setí s hnojením, případně dalšími agrotechnickými postupy. Řešíte v praxi i tuto problematiku?

Setí už dnes není pouhé zapravením osiva do půdy, ale s ním souvisí i několik dalších operací. Opět jde svým způsobem o reakci na nedostatek vody. Například plošné hnojení za těchto podmínek už několik let nepřináší žádoucí efekt. Jak jsme si ověřili, mnohem efektivnější může být cílené uložení hnojiva už během setí v blízkosti semínka, případně do míst, kde bude kořenový systém, a také tam, kde je velká pravděpodobnost, že bude voda, která podmiňuje využití živin z těchto hnojiv.Dalším požadavkem, který rovněž ověřujeme, je to, aby tyto secí stroje byly schopné vysévat více odrůd, případně druhů plodin najednou, a to v patřičném výsevku. Setí například více odrůd nám zvyšuje plasticitu porostu při působení stresových faktorů. Co se týká výsevu více plodin, můžeme tím řešit například střídání plodin. Jde o způsob s využitím tak zvaných pomocných plodin. Jejich úkolem je připravit podmínky pro to, aby po jejich odumření, případně cíleném umrtvení, se dařilo hlavním plodinám lépe. Pomocné druhy zabraňují například výparu vody, vnášejí do půdy organickou hmotu, omezují erozi a podobně. Ve svém důsledku jde o omezení aplikace minerálních hnojiv, ale také například herbicidů, protože konkurují plevelům a rozvoji škodlivých činitelů.

Jak je důležité dodržovat příslušnou hloubku setí?

Dlátový pluh TERRASTRIP ZN 8R/75 od společnosti BEDNAR, který je určený pro zpracování půdy v pásech.

Co říci na závěr?

Je zřejmé, že před zemědělstvím stojí řada výzev, které jsou nutné k řešení. Platí to i o rostlinné výrobě, kde je třeba reagovat na výše uvedené změny. Jak již bylo řečeno, jde hlavně o reakci na proměny klimatu, ekologizaci zemědělství a ekonomické dopady změn v technologiích na celkovou produkci. Jak jsem ale rovněž naznačil, ve své výzkumné, ale i pedagogické činnosti často narážím na některé věci, které jsou na zvážení. V poslední době si kladu otázku, jaké informace jsou pro zemědělce využitelné v kontextu vývoje, ale také řeším otázku, co má být náplní výuky, pro jaké »zemědělství« mám studenty připravit. Řadu věcí řešíme během naší spolupráce s praxí, navrhneme technická řešení, nové postupy, ovšem potom přijdou rozhodnutí, která naši práci udělají zbytečnou. V zemědělství mi chybí dlouhodobá vize, co společnost od něj chce a co bude požadovat nejen zítra, ale pozítří a popozítří!

Text a foto Zdeněk MAKOVIČKA

Galerie